Cyklokrosová kola se podobají kolům silničním – jsou lehká, mají úzké ráfky a pláště a zahnutá řídítka. Některé prvky se však více podobají horským kolům: profilované pláště pro zabránění smyku na kluzkém povrchu a brzdy upevněné na vidlicích rámu, což zabraňuje hromadění bláta. Závodníci smějí v průběhu závodu kola měnit; v obtížných podmínkách je proto obvyklé, že mechanici při závodu čistí, opravují nebo mažou kolo, které pak závodníkovi poskytnou při průjezdu okolo svého stanoviště.

V České republice byl tento sport velmi populární, dnes se o obnovení jeho popularity snaží zejména Zdeněk Štybar, v současnosti nejlepší český cyklokrosař.

Historie a popis

Závod byl založen jako propagační závod novin L’Auto (předchůdce dnešního listu l’Equipe) jejich vydavatelem Henrim Desgrangem. Měl být konkurencí pro závod (Paříž – Brest a zpět) sponzorovaný listem Le Petit Journal a závod (Bordeaux – Paříž) sponzorovaný novinami Le Vélo. Nejdříve šlo o téměř nepřetržitý vytrvalostní závod. Jezdci spali kolem cest a bylo jim zakázáno přijímat cizí pomoc. Nyní je Tour etapový závod rozdělený do mnoha etap, každá z nich trvá jeden den. Peloton závodu provází několik doprovodných vozidel (automobily a motocykly) poskytujících informace, jídlo, pití a přístup k mechanikům. Některé z vozidel patří organizátorům závodu a slouží pro všechny jezdce, některé jsou týmové.

ětšina etap vede Francií, ale je běžné, že některé etapy zavítají i do okolních států, například do Itálie, Španělska, Švýcarska, Belgie, Lucemburska a Německa, ale i do nesousedících zemí, například do Irska, Velké Británie nebo Nizozemska. Tři týdny trvající závod obvykle zahrnuje dva dny volna, které jsou často využívány pro přesun mezi etapami.

PROTOUR

Závodů této kategorie se mohou zúčastnit pouze týmy schválené UCI ( automaticky všechny ProTour a pak podle divokých karet pořadatelů Procontinetální stáje např. PSK Whirlpool Author. Závodí se pouze v několika pečlivě vybraných závodech.

Klasiky

Pro Tour

• Milán – San Remo
• Gent – Wevelgem
• Kolem Flander
• Paříž – Roubaix
• Amstel Gold Race
• La Flèche Wallonne
• Liège – Bastogne – Liège
• Clásica de San Sebastián
• GP Ouest France – Plouay
• Grand Prix Cycliste de Québec
• Grand Prix Cycliste de Montréal
• Giro di Lombardia
• Vattenfall Cyclassics

Další známé

• Paříž-Tours
• Paříž – Brusel
• Omloop Het Nieuwsblad
• GP Miguel Indurain
• Praha – Karlovy Vary – Praha
• Brno – Velká Bíteš – Brno

Etapové

Pro Tour

• Tour Down Under
• Paříž – Nice
• Tirreno – Adriatico
• Vuelta Ciclista al Pais Vasco
• Kolem Romandie
• Giro d’Italia
• Volta Ciclista a Catalunya
• Critérium du Dauphiné Libéré
• Tour de Suisse
• Tour de France
• Tour de Pologne
• Eneco Tour
• Vuelta a España

Další známé

• Kolem Turecka
• Bayern Rundfahrt
• Ronde van België
• Critérium International
• Czech cycling tour
• Tour de Feminin (ženy)

Historie cyklistiky

Historie cyklistiky je ve svých počátcích úzce spjata s vývojem jízdního kola. Tak jak se kolo vyvíjelo, zlepšovaly se jeho jízdní vlastnosti a rozšiřoval okruh aktivních jezdců, začaly se objevovat i první závody.

První závody na vysokých kolech se konaly roku 1868 na trase Paříž-Rouen. V roce 1893 byla založena světová federace (ICEA), která se roku 1900 přetransformovala na dnešní Světovou cyklistickou unii (UCI). Cyklistika je již od prvních her součástí olympijského programu. Roku 1903 se koná první ročník Tour de France, 1909 Giro d’Italia. V roce 1893 první mistrovství světa v dráhové , 1921 první mistrovství v silniční cyklistice.

Český svaz cyklistiky

Český svaz cyklistiky je nejstarším sportovním svazem v České republice. Byl založen v listopadu roku 1883 na pražském Smíchově. Roku 1900 nebyla Česká ústřední jednota velocipedistů přijata v Paříži mezi zakládající členy UCI – Union Cycliste Internationale, neměla totiž dle některých funkcionářů nárok na samostatnost v systému Rakousko-Uherska. Za člena UCI byla přijata až v roce 1920 v Antverpách.

BMX se velmi podobá skateboadingu, co se týče typu sportu. Jedná se o adrenalinový sport spojený s partou lidí se stejným zájmem, kteří se navzájem hecují a užívají si pohodu nikým nenucenou. Lidé se věnují ježdění podle toho, jak se jim zrovna chce, neexistují žádná ustanovená pravidla, kolik hodin by měli trávit na kole. Sport se dá provozovat ježděním čistě pro zábavu nebo také profesionálně. Člověk provozující tento druh sportu se nazývá biker nebo můžeme slyšet i rider, v překladu jezdec.

Vznik a historie

Vznik BMX se datuje od počátku 70. let 20. století. Kdy značka Schwinn začala vyrábět model Schwinn Sting-Ray, které bylo jedno z prvních dostupných kol. V té době mladí kluci chtěli napodobovat motocrossové hvězdy, ale neměli ještě dostatečný věk na motorku a tak si začali stavět vlastní tratě a upravovat svoje kola. Převážná většina věci se odehrávala v Jižní Kalifornii, odkud se to dále šířilo do ostatních států USA, až se z toho stal celosvětový fenomén.

Původně pojem BMX představoval hlavně Bikros. Bikros je druh disciplíny, kde se jezdí na uzavřené speciální trati, kde se nachází mnoho skoků, vln a klopených zatáček, jezdí se zároveň ve větším počtů jezdců a vyhrává ten kdo dojede první. Ovšem když se řekne dnes BMX tak si mnoho lidí představí právě Freestyle BMX disciplínu, která se ve většině věcí liší a na první pohled by člověk, který se o BMX nezajímá, nepoznal podle kola, o kterou disciplínu se jedná. Ale právě freestyle BMX v dnešní době udává směr a dělí se na mnohé kategorie.

Biketrialové kolo

Biketrialové kolo mívá úzký protáhlý rám s nízko položeným, nejčastěji však úplně chybějícím sedlem. Pedály jsou široké, silná a stabilní brzdová soustava. Zde platí, že čím je biker lepší, tím má lepší kolo. Většiná jezdců začíná s 20 palcovým kolem a přechází na 26 palcové. Na tomhle kole se nedá moc jezdit jiný styl.

Biketrial v ČR

Česká republika patří k biketrialovým velmocím. Za 21 let, kdy se čeští závodníci účastní závodů, získali 20 titulů mistr a 53 vícemistr světa.

Nejúspěšnější čeští biketrialisté:

Poprvé byla tato hra představena roku 1893 němco-američanem Nicholasem Edwardem Kaufmannem. První mistrovství světa se pak konalo v roce 1929. Kolová je populární v Belgii, Česku, Dánsku, Francii, Itálii, Japonsku, Německu, Rakousku, Rusku, Švédsku a Švýcarsku.

S kolovou je úzce spřízněná krasojízda, ve které atleti předvádějí jistý druh gymnastiky či akrobacie prováděné na kolech.

Nejúspěšnějšími hráči kolové všech dob jsou Češi. Bratři Pospíšilové dokázali získat titul mistrů světa dvacetkrát, což je velmi unikátní absolutní rekord (a to i ve srovnání mezi všemi ostatními sporty vůbec).

Mistrovství Evropy

Mistrovství Evropy v kolové se konalo celkem třikrát v letech 1927 až 1929, po té jej nahradilo mistrovství světa. Prvními mistry Evropy se v roce 1927 stali Němci Walter a Georg Stolzeové, kteří svůj titul v roce 1928 obhájili.

Od roku 2008 jsou v krasojízdě nová pravidla, kde sportovec musí zvládnout 30 cviků v 5 minutách. Novinkou je také to, že krasojezdec nemusí jezdit celá kola, ale stačí půlkola. Další novinkou je, že dvojice může být smíšená. Hudba je pro krasojízdu spíše doprovodná. Každý si může vybrat na jakou hudbu chce jezdit, ale většinou jsou to pomalé písničky.

Upřesnění

• Dvojice zahajují svoji jízdu na dvou kolech. Během jízdy se navzájem domluví, čí stroj je v lepším technickém stavu a v polovině sestavy na toto kolo přesednou a své vystoupení dokončí. To je zcela v souladu s pravidly.
• Hudba je v krasojízdě pouze doprovodná podkreslující vystoupení a nemusí přesně navazovat na provádění cviků.
• Jízdní kola jsou speciály. Jejich hlavní specifikum spočívá v převodu 1:1 a tzv „furtošlapu“. Díky této vymoženosti se může jezdec na tomto stroji pohybovat dopředu i dozadu a nepotřebuje brzdy.
• Při jednotlivých jízdách diváci sledují, popřípadě krátkým potleskem ocení provedení konkrétního prvku a hlasivky šetří na zápasy kolové, kde řev a povzbuzování je vítáno.

Od silničního kola se horské liší robustním a menším rámem, širokými pneumatikami pro lepší zvládání terénních nerovností a převody uzpůsobenými pro větší sklony. Většina dnešních horských kol disponuje navíc odpružením předního kola a nezadbatelná část i zadního. Horská kola mají navíc poslední dobou řádově účinější brzdy než jakékoliv jiné kategorie kol.

Historie horského kola

Kolo přizpůsobené terénu se objevuje již roku 1896, kdy vojáci v Americe (Buffalo Soldiers) testují možnost využítí kola pro svoje účely. Další inspirací pro horské kolo bylo jistě celé odvětví cyklokrosu, které nachází své počátky v padesátých letech na předměstí Paříže.^[2] Zřejmě první název horské kolo (Mountain Bicycle) se objevuje roku 1966, kdy si D. Gwynn z Oregonu (USA) postavil terenní speciál.

V České republice panuje názor, že s myšlenkou horského kola přišel na přelomu 70. a 80. let Gary Fisher v Kalifornii (USA). Gary Fisher je opravdu spoluzakladatel první firmy, která horská kola vyrábí sériově, ale firmu s ním založili ještě Charlie Kelley a Tom Ritchey, též dodnes známá jména.

Dráha neboli velodrom je uzavřený okruh o délce orientačně od 150 m do 400 m. Dnes jsou standardem délky 250, 333,33 nebo 400 m; šířka dráhy se pohybuje kolem 8 m. Okruh má dvě „rovinky“ a dvě „zatáčky“. V rovinkách je klopení mírné (okolo 10 stupňů) a v zatáčkách až 42 stupňů. Materiálem je nejvíce dřevo (parkety) na krytých drahách nebo beton pro venkovní dráhy. První cyklistické dráhy vznikly na přelomu 60. a 70. let 19. století ve Francii, Německu a USA.

Bicykly pro dráhovou cyklistiku se výrazně odlišují od bicyklů „silničních“ tím, že postrádají brzdy a mají pevný převod a náboj zadního kola.

Na dráze se jezdí mnoho disciplín. Jejich podstatou může být dosažení co nejlepšího času, předstižení protivníka či získání většího počtu bodů. V základě je lze rozlišit na sprinterské a vytrvalostní. Někdy jsou kombinované do vícebojů zvaných omnium.

Sprint

Jede se na tři kola. Nejprve individuální kvalifikace, kdy se každému závodníkovi měří čas na posledních 200 m před cílem. Vybraný počet závodníků je pak podle kvalifikačních časů nasazen proti sobě do dvojic (nejrychlejší proti nejpomalejšímu atd.). Dále už proti sobě bojují vyřazovacím způsobem. Do dalšího kola postupuje vždy ten z dvojice cyklistů, který svého soupeře porazí ve dvou rozjížďkách.

Keirin

Zpravidla se jede na vzdálenost kolem 2 km. Zpočátku skupina až 6 závodníků jede za motocyklem (tzv. dernou), který udává pozvolna se zvyšující tempo až do rychlosti kolem 50 km/h. Při nájezdu do předposledního kola motorový vodič odstoupí a závodníci spurtují do cíle.

Pevný kilometr, 500 m s pevným startem

Zde je cílem v co nejkratším čase ujet vymezenou vzdálenost. V programu mistrovství světa jezdí muži 1 km a ženy 500 m s pevným startem.